Co je vidět a co není vidět

Když jsem dnes ráno zapnul v autě rádio a zaposlouchal se do probíhajících zpráv, tak mě zdánlivě obyčejná zpráva přivedla na myšlenku, jak Vám sdělit mé přesvědčení, že sociální stát je přežitek, že funguje a hospodaří neefektivně, a že zatěžuje společnost a brání ji v pokroku. Chtělo by se říci, je to jasné jako facka, jenže co je jasné jako facka?

V rádiu informovali o vzrůstající poptávce po lopatách frézách a dalších nástrojích, které slouží k úklidu sněhu, což je v tomto ročním období logické, navíc když za víkend spadlo na některých místech i 50 cm sněhu. Dodavatelé těchto nástrojů objednávají další zboží u svých dodavatelů výrobců , kteří vyrábějí a vyrábějí a že se jim lýtka zapalují, aby tak poptávku uspokojili.

Tedy strejda Venca uvidí před svým barákem sněhovou nadílku, chce ji uklidit, ale zjistí, že nemá čím případně nářadí používáním opotřebil natolik, že již není dále k odklízení sněhu užitečné. Strejda Venca nám tak představuje onu poptávku. Na základě přirozené potřeby si koupí za 100 Kč novou lopatu a z této lopaty má užitek. Firma, která lopaty vyrábí inkasuje oněch 100 Kč do své pokladny. Proběhl klasický směnný obchod.a celá společnost, nejen strejda Venca, z tohoto obchodu profituje, jelikož strejda Venca bude moci odklidit sníh, což před koupí lopaty udělat nemohl.

Postavme naproti tomu poptávku po autech za poslední rok, spousta výrobců aut zaznamenala prudký pokles poptávky po jejich produktech. Tento jev odráží prostý fakt, že lidé toliko auta již nepotřebují, jelikož jich mají dostatek. Jedna se o přirozený jev, kdy je trh nasycen. Stále se pohybujeme ve vztahu na úrovni domácnost – firma, případně firma – firma! Nyní do toho vztahu nechme vstoupit stát, který na základě dohody s automobilkami uměle vytváří poptávku po autech subvencemi, například „šrotovným“. Jaký to má efekt?

Strejda Venca vlastní auto, které mu docela dobře slouží, uvažuje tak, že ještě dva tři, možná čtyři roky bude auto používat a poté si koupí auto nové. Večer si zapne televizi a co to nevidí, vláda informuje, že každému, kdo má auto starší 10 let přispěje částkou 60 000 Kč na nákup nového auta. Strejda Venca neváhá u kupuje vůz. V čem je háček?

Použijme tezi z knihy Fréderica Bastiata – Co je vidět a co není vidět. V této knize ukazuje Bastiat na rozbitém oknu vandalem, to co je vidět a to co není vidět. Vidět je to, že má strejda Venca rozbité okno, vidět je to, že za toto okno zaplatí sklenáři 200 Kč, vidět je to, že sklenář dostal práci. A co není vidět? Vidět není to, že pokud by okno rozbito nebylo, tak strejda Venca investuje svých 200 Kč, jak píše Bastiat, třeba obuvníkovi, u nějž si koupí nové boty. A hlavně není vidět to, že strejda Venca bude mít za 200 Kč užitek jak z nových bot, tak z nerozbitého okna zároveň!

Použijme tento příměr na náš příklad se „šrotovným“. Strejda Venca využije státní subvenci na koupi nového auta. Stát utratí 60 000 Kč, Strejda Venca utratí 200 000 Kč a veze si hlavinku v novém bouráku za 260 000 Kč, které jsou v pokladničce naší automobilky. Staré auto jest zešrotováno. Bohužel se zde strejda Venca dopustil hrubého omylu. Myslel si, že na celé akci vydělá a přitom je tomu přesně naopak. Jelikož měl auto, které by mu sloužilo ještě dva tři roky a přinášelo by mu za tuto dobu stejný užitek jako auto, které si zrovna koupil. Krom toho by svých 200 000 Kč mohl investovat jiným směrem. O co tedy přišel strejda Venca? O užitek, který by mu poskytoval jeho vůz po dobu jeho funkčnosti. A také o alternativní užitek, který by získal koupí jiného produktu, případně koupí jiné investice. Zdá se mi to jako dost nevýhodný obchod. Nemluvě o celospolečenské ztrátě, která se realizuje např. v jiných odvětvích, které jsou v boji o přízeň strejdy Vency znevýhodněny a nakonec i vyloučeny. A tak se dostáváme k tomu, že jak pro Vencu tak pro celou společnost byla tato směna krajně nevýhodná, nemluvě o vynaložených 60 000 Kč z kapes daňových poplatníků.

Je spousta věcí, které vidět na první pohled lze, a pak je spousta věcí, které na prvním pohled vidět nelze!