zavzdychal jsem....a ještě jednou a znova: "Ááach..OÓÓ...Ááach..." to jsem se zrovna pomiloval s Briggite Bardot, v padesátých letech, někde na pařížském předměstí...
Miluje ztracený duše, a byla tenkrát velmi mladá a po těle měla docela malé pihy a když na ní svítilo slunce, tak se mu smála a mhouřila oči, tak jako to dělají kočky, když zbystří. A šílená lítala oblohou nad všemi pozemšťany...a vzala mě za ruku a říká mi : "škoda, že nemluvíš francouzsky, francouzština umocňuje všechny vášně"
A měla pravdu, nemyslíte:
A teď v roce 2010, mě je stále 28 a jí 75 , ale ona jakoby čas nevnímala...v očích je stále stejnou ženskou jako před padesáti lety a tak si říkám, že možná bude čarodějka...
...čarodějka, která až shodí tuhle kůži, tak se vrátí v jiné. Já bych teda hrozně moc chtěl...
