Tuesday, April 28, 2009
Brněnské děvy vs. španělský temperament
Minulý týden jsem strávil 4 dny v Brně s jistým Španělákem, José se jmenuje, je to typický jižan, temperamentní, otevřený, neustále pokřikující: "Chicas guapas , come here, sit down." (sličné děvy, pojďte si sednout za námi) Ten jeho přístup se mi libí moc. Prostě se s tím nepáře a svou „radost“ z dívek exponuje velmi dravě. Jak se ovšem ukázalo, tak na české poměry je to příliš. Nevím, jestli hrála roli jazyková bariéra nebo to zkrátka měly v paži. Místní děvy totiž většinou nehnuly ani brvou a když už se něco dělo, tak se na jejich tvařích objevil ruměnec a milá dívka přidala do kroku, aby se dostala bezpečně daleko od podivných idnidividuí, které na ní pokřikují v namíchaném anglickošpanělském jazyce. Inu, v Česku se na to asi musí jinak. Každopádně srovnání těchto mezinárodních taktik a strategií je velmi obohacující a přínosné. Třeba Holanďani, to je taková tichá voda, Italové přesně naopak, o Němcích raději mluvit nebudu a Češi, hmm, jací jsem vlastně my Češi? A kdo je v této disciplíně úspěšnější? Uspořádáme mistrovství světa? Já vim, tohle už jako neni vtipný...
Sunday, April 19, 2009
Příliš hodná beast
tak nám skončila jedná éra. DnB akcím v našem městě nejspíš odzvonilo, ta poslední páteční mašinérie beatů byla úžasná, ale o tom tento sloupek nebude. Jak jinak...další víkend, další střetávaní s masou opačného pohlaví, aby nakonec zvítězila jenom jedna. Už jste někdy vyzkoušeli flirtovat po IM komunikátorech (skype, icq). Asi před půl rokem jsem byl skypem kontaktován jistou slečnou, zase bloňďatou, s modrýma očima, plnými rty, vyvinutými ňadry a nádherným zadkem a vůbec. S flirtu na baru se stal půl roční flirt na Skypu, ale i mimo něj, aby nakonec tato slečna skončila v mé kuchyni v sobotu v 11:00 dopoledne s vínem v ruce po propařené noci a vyprávěla mi, jak skvěle vaří a peče a jak potřebuje reprezentativního partnera. Přichází intermezzo na pokerovém stole, se slovy zda- li už pan stůl měl sexuální premiéru na něj ulehá (oó). A co bylo dál? Dál nebylo nic, jelikož Fuser začal přemýšlet hlavou místo penisem, což se mu už dlouho nestalo a řekl: "Ožralý slečny D. nešukám", se na to vybod. A ona taky...Ve světle dalších událostí je pak nutno říct, že Fuser je příliš hodná beast...a už nikdy nebude! Každopádně za střízliva to bude hodně dobrý...
Tuesday, April 14, 2009
Otevřeno
S desátým panákem na baru a v živé konverzaci s ňákou slečnou, mladou a blonďatou. Před chvíli jsme jako utržení z řetězu skákali na parketu na dost sračkovitou muziku. Slečna mi vypráví o svém vztahu, je vdáná a to má, ty vole, teprve dvacet dva nebo tak nějak. Dovídám se, jak je dobrý mít otevřenej vztah, že si může dělat, téměr co chce. Ptám se sám sebe, jestli je to pozvánka do jejích kalhotek nebo mi to slečna říká jen proto, abychom neztratili nit. Pozvánka do kalhotek to nebyla...V šest ráno odplouvám poučen o otevřeném vztahu a říkám si, jestli to opravdu může fungovat v podmínkách maloměsta...? Vlastně kdekoli...Co myslíte, může? Z vlastní zkušenosti si myslím, že ne...ačkoli, jiná ženská, jinej přístup...ačkoli jiná ženská je stále ženská...a taky si říkám, jestli jsem divnej, když zůstávám v údivu z toho, že se někdo je ochotnej vdát ve dvaadvaceti...
Monday, April 6, 2009
Slovo Boží
O víkendu jsem zabloudil do kostela, na mši, na katolickou mši. Jak se mi to stalo? Jednoduše, v sedm ráno jsem se vytočil z baru a viděl, jak do jednoho rohu našeho náměstí směřuje poněkud více lidí. S několika promile v krvi jsem nabyl dojmu, že takové podívané se musím taky zúčastnit, když je to tak atraktivní, a už v sedm ráno.
Na takové akci jsem byl poprvé. Hrají tam docela divnou muziku a neustále dokola opakují prapodivné věty o otci nebo matce boží a jakémsi hřešení. Ta preciznost, přesnost s jakou celý kostel vracel hlavnímu protagonistovi jeho text, byla až děsivá. Něco tam na mě dýchlo a já musel odejít. Vydržel jsem asi 20 minut. Každopádně tento typ akcí má moc pěkný socializační efekt pro naše seniory a za to Pánovi dík! Snad mě za tento kompliment ušetří a místo do pekla mě pošle do ráje…
Na takové akci jsem byl poprvé. Hrají tam docela divnou muziku a neustále dokola opakují prapodivné věty o otci nebo matce boží a jakémsi hřešení. Ta preciznost, přesnost s jakou celý kostel vracel hlavnímu protagonistovi jeho text, byla až děsivá. Něco tam na mě dýchlo a já musel odejít. Vydržel jsem asi 20 minut. Každopádně tento typ akcí má moc pěkný socializační efekt pro naše seniory a za to Pánovi dík! Snad mě za tento kompliment ušetří a místo do pekla mě pošle do ráje…
Subscribe to:
Comments (Atom)