Brněnské děvy vs. španělský temperament

Minulý týden jsem strávil 4 dny v Brně s jistým Španělákem, José se jmenuje, je to typický jižan, temperamentní, otevřený, neustále pokřikující: "Chicas guapas , come here, sit down." (sličné děvy, pojďte si sednout za námi) Ten jeho přístup se mi libí moc. Prostě se s tím nepáře a svou „radost“ z dívek exponuje velmi dravě. Jak se ovšem ukázalo, tak na české poměry je to příliš. Nevím, jestli hrála roli jazyková bariéra nebo to zkrátka měly v paži. Místní děvy totiž většinou nehnuly ani brvou a když už se něco dělo, tak se na jejich tvařích objevil ruměnec a milá dívka přidala do kroku, aby se dostala bezpečně daleko od podivných idnidividuí, které na ní pokřikují v namíchaném anglickošpanělském jazyce. Inu, v Česku se na to asi musí jinak. Každopádně srovnání těchto mezinárodních taktik a strategií je velmi obohacující a přínosné. Třeba Holanďani, to je taková tichá voda, Italové přesně naopak, o Němcích raději mluvit nebudu a Češi, hmm, jací jsem vlastně my Češi? A kdo je v této disciplíně úspěšnější? Uspořádáme mistrovství světa? Já vim, tohle už jako neni vtipný...